Pokus o rande :)
Jestli mám vážnou známost?
Bylo pár pokusů, ale stálo to za ....
Nevím jestli jsem takový typ, který přitahuje průsery, nebo jestli je to čirá náhoda se sklonem k recidivě :)
Ale co, aspoň se
člověk pobaví
(Což mi připomíná jeden brutální trapas co se mi stal nedávno, přeýjšlela jsem, že to
ututlám, ale teď si fakt nemůžu pomoct a musím to napsat.)
Jeden borec mě pozval jako že NA VEČEŘI, do jedné úplně snobské restaurace. Všechno by bylo v pohodě, až na jednu maličkost,v podobě takového malého psa, kterého, jak jsem hned na úvod zjistila, všude tahá s sebou....
a je na něho úplně strašně hrdej, ....a....a nedá na něho dopustit.
Tak se pro mě stavoval domů, já hned u dveří
koukla na toho psa, chvíli jsem jen tak mžikala očima a hlavou mi proběhla myšlenka, jestli zrovna třeba nemá cvokárna vycházky. On ten pes měl na sobě navlečenej růžovej kabátek pro psy! V duchu jsem si řekla: "ovládej se", a dalo mi to dost problémů udržet vážnou tvář.
A tak jako že půjdem všichni TŘI, udělat si "hezkej večer". (V duchu sem si říkala, nesměj se, není to slušný). Občas mi to trochu ujelo, třeba když ten pes sebou říznul o zem na sněhu, a ten jeho obleček udělal takový: "šššššssss - plesk". :)
No a pak sme vlezli do té restaurace, baba hned u vchodu na nás spustila,
že psi do restaurace nesmí, a on na ni, že tenhle je domácí a čistotnej, a ona že by to
mohlo pobuřovat ostatní hosty, a on že ne, že ten pes je strašně společenskej.
A tak nakonec jako že jo.
A my jsme vešli do tý restaurace, a jak tak procházíme mezi těma stolama, plnýma těch
typických nóbl rodinek, z ničeho nic se ten čokl zarazil uprostřed. Rosťa na něho: "pojď
Šarlotko" ....a milá Šarlotka otevřela držku, vyšel z ní úplně nejbrutálnější zvuk co jsem kdy slyšela
a hodila tu nejbrutálnější šavli přímo uprostřed toho luxusního sálu, na ten exkluzivní kobereček.
Nikdo na celém světě si nedovede představit ten trapas. Teď bylo ticho, ti lidi jak tam seděli jeden vedle druhýho
tak úplně zapomněli jíst, nějakým "zamrzla" vidlička před držkou,někomu zůstala sklenička na půl cestě k držce, všichni koukali na nás a na psa jak hypnotizovaní. A my nebyli schopní slova, my jsme
tam stáli jak totální kreténi.
A v ten krásný okamžik začala Šarlotka svoje blití žrát, a to už bylo moc
i na otrlejší část restaurace, 3/4 osazenstva zbělelo a já měla pocit že budou zvracet všichni.
Rosťa vypadal že asi omdlí, Šarlotce to neuvěřitelně chutnalo a V TOM TO NA MĚ PŘIŠLO. Prvně to se mnou asi jen dvakrát škublo, (znáte mě, sem si říkala, to vydržíš, bojuj), ale
pak to bylo silnější jak já. Muhehe:)))
Bože, já se začla tak strašně, ale tak NEUVĚŘITELNĚ příšerně smát,
mě tekly slzy z očí, já šla do kolen....třepala jsem se jak v Epileptickém záchvatu, ach bože, no a pak si akorát pamatuju, že jsme vyběhli z tý restauračky, baba u vchodu
měla oči vytřeštěný, spodní čelist někde u dolní části pasu. Řekli jsme jí "tak na schledanou" (pozdravit je slušnost).
A od tý doby už jsem nikdy neviděla ani Rostíka, ani Šarlotku.
A od tý doby už nikam nejdu.
Už nikdy nejdu na žádný rande, už nehledám, už na to seru,
a pokud to takhle bude dál tak se dám na holky