Ach to ráno! (fejeton)
Crrrrrrr!
Neuvěritelně odporné zvonění prořízne ticho. Málokdo by hádal, že tak strašlivý zvuk dokáže vyloudil tak maličký budíček.
První ranní myšlenka je tedy především o tom, jak nejrychleji vypnout ten krám.
Reakce v pokoji se proto rovná výbuchu atomové bomby. Nejprve odletí peřina do kouta, a pak se ozve hlasitá dutá rána doprovázená ještě hlasitějším sprostým slovem. To se Slavíková bouchla o peřiňák.
Nicméně, budík se podařilo úspěšně umlčet.
Slavíková teď zmateně sedí na posteli a nechápavě zírá do tmy. Po chvíli se zvedne, a zamíří do koupelny.
Musí však nejprve projít dlouhou chodbou a schodištěm. Krásné ranní překvapení, světlo opět nesvítí.
Chod jejích ranních myšlenek při putování tmavými chodbami by se dal nazvat : "seznam hororů, které jsem viděla za uplynulý rok".
Slavíková s vytřeštěnýma očima a smrtelným potem v zádech postupuje dále chodbou.
Jakže to vypadal dr. Lecter? A následné ujišťování, že ten obrovský kaktus v rohu opravdu není "vetřelec".
A konečně, je tu koupelna!
Pohled do zrcadla a následný další šok.
Nespravil to ani hřeben, ačkoli snaha byla přímo úměrná spatřené hrůze, bohužel minula očekávaný výsledek.
Jak by řekl jeden můj kamarád, holt z prdele xicht neuděláš.
Následuje rezignace.
Stejná, jako o pár minut později nad prázdnou ledničkou.
Ach to ráno!
A tak Slavíková mlčky kráčí zamrznutou cestou směrem k autobusové zastávce. V duchu si musí chtě-nechtě přiznat, že to neodhadla s počtem vrstev oblečení.
Křup! Křup! Křup!
Křupe zledovatělý sníh pod nohama.
Cvak! Cvak! Cvak!
Cvakají zuby Slavíkové.
Z usilovného přemýšlení ji náhle probere hlastiá rána. A najednou je svět vidět z perspektivy ležícího brouka. A prý se to normálně na posypaném náledí nestává!
Slavíková zničeně vstává ze země, a přitom kontroluje rozsah škod a počet modřin dnešního dne.
Ještě není ani půl osmé, a Slavíková už je dobitá jako bojovník KUNG-FU.
Ach to ráno!
Otráveně nastupuje do autobusu.
A ve chvíli, kdy si uvědomí, kam že to vlastně zase jede, rozhodstí se jí na tváři pokřivený úsměv.
Ono se totiž říká: "Usmívejte se, bude hůř!" :)