5 způsobů jak ze sebe udělat vola
4. 7. 2008
1) „je to jasný jako facka“
Jakmile někde napíšou, nebo řeknou, že je něco snadné, jednoduché a nikoli složité, strávíte nad tím většinou několik dní. A to ještě s nejistým výsledkem :)
- návody většinou pouze v cizím jazyce, (svahilština nebo čínština, nejlépe ještě psáno azbukou)
- pohled do něj vám pak připadá jako „pojď na mě z boku a přes tepláky“
- je to hodně podobné tomu, když koukáte do mapy (v těchto případech VŽDY platí – hlavně se tvářit INTELIGNETNĚ, a mít to otočené pokud možno po směru čtení). Nejdůležitější je, pořád se tvářit, že víte, kam jedete. A to i v případě, kdy vůbec netušíte, kde se nalézáte. A když byste náhodou jeli z Plzně na Prahu a budete míjet ceduli "Frenštát pod Radhoštěm", tvařte se tak, že právě pro tuhle zajížďku BYL důvod :D
2)“proč to dělat jednoduše, když to jde složitě“
Další velice snadný způsob, jak se totálně ztrapnit, je vymýšlení zlepšováků, pokud si chcete ulehčit práci.
Zde platí pravidlo - čím více přihlížejících lidí, tím trapnější situace. A čím trapnější situace, tím více přihlížejících lidí. :)
(Při pokusu pokropit halu, je třeba nastavit krátkou hadici kusem jiné hadice. Poté, co půl dne hledáte svorku, („nejsem blbá, přece tady někde byla“),
a asi hodinu bojujete s tím, („mám to pod kontrolou“)
upevnit konec hadice do druhého konce hadice, („jsem tak chytrá“)a pořádně utáhnete („ a fakt v kondici“), s hrůzou zjistíte, že jste omylem spojili oba volné konce od jedné hadice:-)
Nezbývá nic než opět zachovat dekórum. S pohledem „přesně tak jsem to chtěla“ hadici odnést z dohledu přihlížejícího davu.
3)“to nemůžete minout“
Moje oblíbená :-)))))) většinou vám nepomůže ani GPS.
GPS Gde Pak Sem? :-)
"prosímvás, kde jsou tady jezdecké závody?"
„to musíte doleva slečno“
To se lehko řekne, člověku, který se běžně ztrácí i v hypermarketu v oddělení salámů.
4)“to zvládnu“
Další činnosti u kterých se můžete dokonale ztrapnit, na rozdíl od ostatních variant, tady bohužel většinou musíte vynaložit značné ÚSILÍ.
- např. výměna komory u sedla.
"výmenu komory u tohoto sedla zvládne i dítě..."
po dvaceti minutách supění a hekání:
"hele to nejde..."
po třiceti minutách supění a hekání:
"podej mi návod!"
po třiceti dvou minutách ticha:
"....nevíte někdo proč je to JENOM německy?"
další půlhodina supění a hekání, uprostřed šroubků, válejících se pod vámi, nad vámi, všude po okolí, zatímco vaše čelo je zborcené potem a hrůzou a vaše ruce rozpíchané od šroubováku, funění promíseným bezradnými pohledy "já se na to vykašlu"
a zoufalými pohledy "co do p***** dělám špatně?"
- např. protažení gumových kroužků udidlem.
„jde to lehce a snadno…“
po dvaceti minutách supění a hekání:
„jsou trošku tužší, no…“
po třiceti minutách supění a hekání:
„podrž to tady…“
asi tak za hodinu:
„…bez těch kroužků je to taky dobrý…“ :)
- např. vyrábění hodnot většinou dlouhodobějšího (nedejbože trvalého) charakteru.
„zapleteš ho, viď?“
výsledek picasso hadr, ale snaha byla.
5) „mám to pod kontrolou“
aneb „zachovejte paniku“ :)
- když TO chcete lonžovat, smýká TO s vámi tak, že když skončíte, nacházíte se záhadně o několik set metrů dál než kde jste začali. V lepším případě stále s TÍM, zmítajícím se na druhém konci „lana“, v horším případě si dáte orientační běh (TO alias mizící tečka za obzorem, za kterou vlaje zbytek cajků).
- v případě, že se ocitete v jejich sedle, TO s vámi posléze mlátí o zem nebo o zeď (podle toho co se zrovna nachází blíž). Opět platí přímá úměra – čím více okolostojících lidí, tím efektivněji sedlo koně opustíte. Výjimkou nejsou trojitá salta s šesti vruty často bezprostředně po prohlášení „já moc nepadám“ :)
Na závěr jedno vypůjčené motto: „Udělat ze sebe debila není vůbec těžké, i s přihlédnutím k tomu, že konkurence je veliká “ :))
A ještě jedno na závěr: „Neberte život příliš vážně, stejně z něj nevyváznete živí „ :)
A taky „Usmívejte se, bude hůř.“ :)
Jakmile někde napíšou, nebo řeknou, že je něco snadné, jednoduché a nikoli složité, strávíte nad tím většinou několik dní. A to ještě s nejistým výsledkem :)
- návody většinou pouze v cizím jazyce, (svahilština nebo čínština, nejlépe ještě psáno azbukou)
- pohled do něj vám pak připadá jako „pojď na mě z boku a přes tepláky“
- je to hodně podobné tomu, když koukáte do mapy (v těchto případech VŽDY platí – hlavně se tvářit INTELIGNETNĚ, a mít to otočené pokud možno po směru čtení). Nejdůležitější je, pořád se tvářit, že víte, kam jedete. A to i v případě, kdy vůbec netušíte, kde se nalézáte. A když byste náhodou jeli z Plzně na Prahu a budete míjet ceduli "Frenštát pod Radhoštěm", tvařte se tak, že právě pro tuhle zajížďku BYL důvod :D
2)“proč to dělat jednoduše, když to jde složitě“
Další velice snadný způsob, jak se totálně ztrapnit, je vymýšlení zlepšováků, pokud si chcete ulehčit práci.
Zde platí pravidlo - čím více přihlížejících lidí, tím trapnější situace. A čím trapnější situace, tím více přihlížejících lidí. :)
(Při pokusu pokropit halu, je třeba nastavit krátkou hadici kusem jiné hadice. Poté, co půl dne hledáte svorku, („nejsem blbá, přece tady někde byla“),
a asi hodinu bojujete s tím, („mám to pod kontrolou“)
upevnit konec hadice do druhého konce hadice, („jsem tak chytrá“)a pořádně utáhnete („ a fakt v kondici“), s hrůzou zjistíte, že jste omylem spojili oba volné konce od jedné hadice:-)
Nezbývá nic než opět zachovat dekórum. S pohledem „přesně tak jsem to chtěla“ hadici odnést z dohledu přihlížejícího davu.
3)“to nemůžete minout“
Moje oblíbená :-)))))) většinou vám nepomůže ani GPS.
GPS Gde Pak Sem? :-)
"prosímvás, kde jsou tady jezdecké závody?"
„to musíte doleva slečno“
To se lehko řekne, člověku, který se běžně ztrácí i v hypermarketu v oddělení salámů.
4)“to zvládnu“
Další činnosti u kterých se můžete dokonale ztrapnit, na rozdíl od ostatních variant, tady bohužel většinou musíte vynaložit značné ÚSILÍ.
- např. výměna komory u sedla.
"výmenu komory u tohoto sedla zvládne i dítě..."
po dvaceti minutách supění a hekání:
"hele to nejde..."
po třiceti minutách supění a hekání:
"podej mi návod!"
po třiceti dvou minutách ticha:
"....nevíte někdo proč je to JENOM německy?"
další půlhodina supění a hekání, uprostřed šroubků, válejících se pod vámi, nad vámi, všude po okolí, zatímco vaše čelo je zborcené potem a hrůzou a vaše ruce rozpíchané od šroubováku, funění promíseným bezradnými pohledy "já se na to vykašlu"
a zoufalými pohledy "co do p***** dělám špatně?"
- např. protažení gumových kroužků udidlem.
„jde to lehce a snadno…“
po dvaceti minutách supění a hekání:
„jsou trošku tužší, no…“
po třiceti minutách supění a hekání:
„podrž to tady…“
asi tak za hodinu:
„…bez těch kroužků je to taky dobrý…“ :)
- např. vyrábění hodnot většinou dlouhodobějšího (nedejbože trvalého) charakteru.
„zapleteš ho, viď?“
výsledek picasso hadr, ale snaha byla.
5) „mám to pod kontrolou“
aneb „zachovejte paniku“ :)
- když TO chcete lonžovat, smýká TO s vámi tak, že když skončíte, nacházíte se záhadně o několik set metrů dál než kde jste začali. V lepším případě stále s TÍM, zmítajícím se na druhém konci „lana“, v horším případě si dáte orientační běh (TO alias mizící tečka za obzorem, za kterou vlaje zbytek cajků).
- v případě, že se ocitete v jejich sedle, TO s vámi posléze mlátí o zem nebo o zeď (podle toho co se zrovna nachází blíž). Opět platí přímá úměra – čím více okolostojících lidí, tím efektivněji sedlo koně opustíte. Výjimkou nejsou trojitá salta s šesti vruty často bezprostředně po prohlášení „já moc nepadám“ :)
Na závěr jedno vypůjčené motto: „Udělat ze sebe debila není vůbec těžké, i s přihlédnutím k tomu, že konkurence je veliká “ :))
A ještě jedno na závěr: „Neberte život příliš vážně, stejně z něj nevyváznete živí „ :)
A taky „Usmívejte se, bude hůř.“ :)