Kdo se bojí, nesmí do lesa :-)
Nezbylo na mě dneska sedlo. Tak jsem se rozhodla (jako velkej drsňák, s teatrálním „no co…“ ,) že to dám BEZ. Však jsem dřív jezdila bez sedla hodně (zapomněla jsem si však uvědomit, že to bylo před více než dvaceti lety :D). Kombinace přežranýho haflinga ve tvaru pravidelného sudu, klouzavých tepláků (však se přece nebudu převlíkat do rajtek :D) a klusové kadence připomínající samopal "RATATATATATA" , způsobilo, že jsem se při prvním naklusání ocitla v pozici „džigitovka pro pokročilé“.
Nejhorší je, když se potřebujete „kurva soustředit“ (anebo se aspoň něčeho zachytit), ale musíte se strašně smát, takže se otřásáte v záchvatech něčeho, co v dané situaci vypadá jako těžká forma Epilepsie (a v momentě, kdy jste přesvědčeni, že nic už nemůže být horší než tohle…haflička klus PRODLOUŽÍ).
Slova Jany, jedoucí za mnou: „…hele já o tebe jednu chvíli měla fakt až strach…“
:D